Když jsme začínali jednat a koupi Penzionu v teplých dnech měsíce května, ještě jsme nečekali, že se vyběhání všeho potřebného protáhne až do listopadu. Člověk se na jednu stranu těší na začátek rekonstrukce a na stranu druhou se bojí na cokoliv sáhnout, aby nebyla potřeba uvádět vše do původního stavu.
Nakonec nás první mrazivé dny zasáhli trochu nepřipravené – celý objekt byl totiž vytápěn hlavně elektrickými přímotopy. Jedinou výjimkou byla malá krbová vložka v prostorách baru, která byla napojená na několik málo radiátorů v prvním patře. Při nezateplené dřevěné konstrukci se zděnými prvky, špaletovými okny a tepelnými ztrátami za které by se nemusel stydět žádný chladící systém bylo hned jasné, že maximální prioritu má vybudování nového rozvodu tepla.
Další věc, která hrozila problémem do budoucna byla venkovní 3000 litrová nádrž na užitkovou vodu. Co by se stalo, kdyby zůstala přes zimu nechráněná a voda připojená do vodárny v domě zmrzla si nechci ani představovat. Až pozdě se zjistilo, že přepad nefunguje, při pokusu o vypuštění za 5 hodin klesla hladina řádově o několik milimetrů a do 15 minut se nádrž sama znovu naplnila. Nakonec jsme se museli uchýlit k nouzovému zateplení polystyrénem a pořádnou vrstvou naštěpkovaných větví.
Nejzajímavější je v tuto chvíli pozorování domu samotného. Původní pískovcový sklep, „moderní a nešetrná“ rekonstrukce z let 2008-2010, praktické nevytápění přes zimu v rámci úspor za elektřinu a další zatím neznámé faktory, které pracují s domem každou minutu se projevují v různých částech, tu prasklou podlahou v místě dveřních zárubní, jinde zase škvíra ve zdi a z venčí pokroucení dřevěných prvků obložení.
Z principu se nákladné rekonstrukce nevyplatí a nejlepší volbou je demolice a stavba nového domu, dle chuti majitele klidně se zachováním vzhledu. Avšak Penzion tu stojí sto let a ještě další generaci přežije, proto jsme se rozhodli vyřešit stávající překážky co nejefektivněji. Dá-li bůh nenarazíme na žádný nepřekonatelný problém.